Před dvěma týdny jsme vyrazili na
víkend do Touškova, kde má táta Marka, přítele mé
kamarádky Kris, chalupu (po pravdě řečeno jsem tenhle článek
zatím nenapsala, protože jsem se nemohla rozhodnout, jak mám to
stavení nazvat, ve skutečnosti je to totiž dům, do kterého by se
náš nijak zvlášť malý byt vešel tak pětkrát – a to jsem si
to tam ani nestihla prohlédnout celé, navíc tam z téměř všech
místností, včetně záchodu(!), vedou tak asi troje dveře, což
některé z nás dokonale zmátlo). Přípravy na víkend byly dost
hektické a zmatečné, jak už to tak bývá, když se snaží své
programy skloubit pět lidí, z nichž každý musí někdy někde
být, ne každý z nich může řídit auto a všichni mají dojem,
že zrovna oni to vymysleli nejlépe. Přes všechny komplikace jsme
nakonec v pátek večer vyjeli, v pořádku dorazili a zkonzumovali
takovou větší půlku (vážně nechápu, co lidi mají proti
tomuhle spojení, větší půlka sice možná nedává matematicky a
logicky úplně smysl, ale všichni vědí, co tím myslíte) guláše,
který jsem předchozího dne s nasazením života ukuchtila... Nešlo
sice přímo o život, ale o úspěch u zkoušky ze Západní Evropy
v meziválečné době, kterou jsem ještě v pátek ráno složila,
nakonec na výbornou. Zjistila jsem při vaření celkem podstatnou
informaci, pokud máte zapálený pouze jeden hořák a na něm hrnec
s cibulí, kterou mícháte, můžete si na hořák vedlejší
(nezapálený) v klidu položit poznámky a učit se.
A teď si dovolím se s vámi o
recept na guláš podělit, pokud se do něj ale pustíte, počítejte,
že téhle dobrotě věnujete okolo tří hodin času.
Pro cca 5 osob (byli jsme 3 kluci a 2
holky a vydržel nám na jedno hlavní jídlo a ujídání po zbytek
víkendu) budete potřebovat:
1,5kg hovězího masa, nejlépe z
kližky
1,2kg cibule (v originálním receptu
se doporučuje stejně cibule jako masa, ale je s tím hodně práce
a dlouho to trvá i tak, takže si klidně práci trochu ulehčete a
cibule uberte, ale minimum na tohle množství masa je tak 1kg)
150g vepřového sádla
3 lžíce rajčatového protlaku
2 lžíce mleté sladké papriky
2 lžičky pálivé papriky (nebo
chilli papričky)
1,8l hovězího vývaru nebo vody
5 kuliček nového koření
1 lžička kuliček černého pepře
2 lžičky (drceného) kmínu
6 bobkových listů
2 lžičky majoránky
sůl
5 stroužků česneku
Ze všeho nejdřív si v klidu očistěte
maso, u kližky to dá spoustu práce, musíte ji zbavit opravdu
všech šlach a vazů, kterých není málo, protože jinak se vám
kousky masa při vaření zkroutí kolem šlach a nepůjdou
rozkousnout. Tohle mi prozradil můj drahý tatínek, který za mně
taky tuhle nepříjemnou práci udělal, za což mu patří opravdu
velký dík, protože nevím, jestli bych si s tím sama poradila tak
dobře. Výsledné kousky masa nesmí být ani moc velké ani moc malé, ideálně
tak aby se jeden kousek vešel akorát tak na polévkovou lžíci,
při vaření se kousky ještě docela smrsknou.
Potom si nakrájejte cibuli na drobno,
není třeba se s tím moc párat, stejně se pak rozvaří, a navíc
z toho neskutečně slzí oči...což sice asi víte, ale na nic
jiného se u toho krájení myslet nedá. Rozehřejte hrnec a v něm
sádlo, nasypte do něj cibuli a opékejte do zlatova, tohle spojení
nemám ráda, protože „do zlatova“ by mělo být při vaření
skoro všechno a nikdy nevíte, jak dlouho budete na to zlatovo
čekat. A zvlášť u téhle cibule si na něj počkáte opravdu
dlouho, moje zkušenost říká, že to trvá asi tak hodinu, ale
může to být i déle. Takže teď přichází ta chvíle, kdy si
můžete položit vedle na sporák poznámky o vládách v
meziválečné Francii (věřili byste, že jich bylo 42?), ztlumit
plamen pod cibulí, občas zamíchat a čekat. Pokud opékáte cibuli
opravdu na malém plameni, nemusíte se bát, že se vám jentak sama
od sebe spálí, ale dávejte na ni fakt bacha, protože kdyby se to
stalo, můžete ji vyhodit a začít znovu, guláš se spálenou
cibulí by byl hořký.
Když už se teda dočkáte té
zlatohnědé barvy, můžete k cibuli přidat maso, přidat plyn a
nechat kousky masa zatáhnout. Poté do hrnce vmíchejte rajčatový
protlak, krátce promíchejte, aby zkaramelizoval a udělejte si na
dně hrnce kousek místa pro přisypání obou paprik (musí se
rozpouštět v tuku, ne na mase), ale hned poté, co papriky na dno
nasypete, všechno pořádně zamíchejte, aby papriky nedostaly
šanci zhořknout. Zalijte maso vývarem nebo vodou (k ní můžete
přidat dobrý hovězí bujón, nejlépe bio) a přidejte ostatní
koření kromě majoránky.
Já vařím guláš v tlakovým hrnci,
takže v tuhle chvíli pečlivě uzavřu tu těžkou těsnící
poklici a jdu si uvařit čaj a pustit Sex ve městě. Vždycky když
začne reklamní blok, zajdu zavřít plyn, aby se hrnec
nepřetlakoval, a když reklamy skončí, znovu pod gulášem zapálím
nejmenší plamen. Vaření v tlakáči vychází asi tak na
1,5 hodiny, takže akorát dva díly Sexu ve městě a první půlka
kriminálky, pak plamen úplně vypnu a počkám až ten tlak v hrnci
úplně vyprchá, nakonec sundám poklici, přihodím do toho česnek
nakrájený na plátky a majoránku. Pokud vaříte v normálním
hrnci, ne v tlakovým, tak se dle originálního receptu doporučuje
vařit hodinu a půl až dvě, ale nejlepší bude hlídat moment,
kdy maso změkne.
V tuhle chvíli už je guláš v
podstatě hotový, ale já doporučuju ještě zahustit, buď moukou
rozmíchanou s vodou (poté je třeba zahuštěný guláš provařit
ještě tak 10 minut), nebo chlebovou střídkou roztrhanou na
malinký drobečky, to je sice chuťově lepší, ale střídku je
potřeba rozvařit, což trvá asi 25 minut.
No, a teď už je guláš úplně
hotový a nejlepší :). Já osobně ho mám nejradši s chlebem, ale
časem přidám i náš oblíbený rodinný recept na houskový
knedlík.
Na závěr připojuji pár fotek z naší
konzumace guláše, protože nějakou pěknou foodstylingovou fotku
se nám nepodařilo udělat...guláš holt vždycky vypadá v hrnci
jako bahno, ať je sebelepší. Doufám, že vám guláš udělá
stejnou radost, jako udělal Markovi, Kris, Alešovi, Karlovi i mně
v Touškově.
...zasloužené pivo
...
...dojídáme zbytky
...chvilka pohody u Scrabble
Původní originál receptu je Poctivý hospodský guláš podle Zdeňka Marcína z Apetitu - říjen 2011, doplněné o drobné obměny vyzkoušené mnou a mým tatínkem.
Zdrojem fotek je Marek a Kris, jejichž přičinění nemůžu opomenout :)




Můžu potvrdit, že guláš byl skvělý, navíc bez něj bychom byli o párcích od Vietnamců :D. Musíme si do Touškova zase někdy udělat zájezd, nejlíp až bude teplo, ještě jsme nebyli na hradu Buben ani na hřišti :D.
OdpovědětVymazat